Jsou sny
někde v nás
sny nedosněné
sny jak beránci na nebi
sny jak zrezavělé zámky
Jednoho dne
je sen
zhmotněn
na nesprávném místě
v nesprávném čase

***

Je nahá
hnusná
surová
zástupy lidí
po ní touží
Chceš ji
mít
znát
utopit se
v její přízni
v její závrati
v její přítomnosti
jdeš
jdeš stále
jdeš omámeně
a ona čeká
jen čeká
občas se na tebe
usměje
občas tě pohladí
občas ucítíš její
vůni
zmizí
ochladne
je
 
P R A V D A

***

RUCE
vlídné i vzdálené
náhlé pohlazení,
kdysi
kdesi
jednou
kdosi

***

Je pobřeží na podzim.
Jdeš,
boříš se do písku,
dusíš se větrem,
přetlakem slov.
Stmívá se.
Vlny pleskají do nohou.
Nekonečno.
Tušíš stopy těch,
kteří šli před tebou.
Boříš se do písku,
monotónně,
automaticky,
pokládáš jednu nohu
za druhou.
Písek
řeže do očí.
Je vítr na podzim.

***

Lucerna úplňku
bez
tvého polibku
bez
tvých dlaní

***

Občas přilétáš
a já tě sním
otevřenýma očima.
Jsi měsíc.
Svítíš polarizovaným
světlem chladu
a střídáš pomyslné
pevniny a moře.
Občas přilétáš
jako stěhovavý pták
a měníš barvy
a chutě a tóny.

***

Prázdná dlaň
Noční
přízraky
ve tmě
tvé
oči
má
 
fata morgana

***

Z beztvarů
tvar
rukama hněte
hladí.
Z bezčasí
čas
tikotem srdce
odměřuje.
Z bezlásky
lásku
vyhaslýma očima
nevymodlí.

***

Nejsi jako
věci
které nezní
mrtvé
studené
Jsi jako
kytara
sotva se dotknu
tvého těla
hraje
zpívá
Jsi jako
bubínek
sotva se dotknu
tvého těla
tepe
Slova ještě
mlčí
ústa ještě
mlčí
a ty zníš
hřeješ
Nejsi jako
věci
které nezní
mrtvé
studené

***

V tu noc
v tu krátkou
imaginární noc
kdy ráno je
blízko
na dotek
jako ty
v tu noc
. . . . . . . .
(nevysloveno)

 

Básně, které jsem napsala před rokem 1997. Jé… to už je ale doba.