Żur (čtěte žur) je o světlá kyselá polévka připravovaná dříve hlavně o Velikonocích. Základem je takzvaný „bílý boršč“, který se dál může upravovat několika způsoby.
Líné pirohy jsou polskou variantou noků. Je to jídlo levné, rychlé a přitom syté. Existuje nespočet možností, jak je podávat – samotné sladké či slané nebo jako přílohu k jakýmkoli omáčkám.
Jídlo, které nepotřebuje nějaká dlouhá vysvětlování, proto jen v krátkosti. Ve skutečnosti jde o polskolitevskou lidovou variantu raviolů, čili o plněné taštičky. Ty se v Polsku vaří dost často s různými náplněmi. Já je mám nejraději s tradiční tvarohovo-bramborovou náplní.
Bigos si vždy žádá delší úvod pro pochopení podstaty tohoto skvělého pokrmu. Dříve se bigos tradičně chystal po celé Vánoce. Na začátku Vánoc se postavil na kraj kamen velikánský hrnec s kyselým zelím, které se v něm vlastně jen tak ohřívalo. A jak se postupně den za dnem hodovalo, házely se do hrnce další a další kousky zbylých pečených mas a různých klobásek. Celé se to jen pomaličku prohřívalo s kořením a tak postupně dostával bigos nezaměnitelnou chuť, v každé domácnosti maličko jinou. Teď, když už máme varné desky a ne pláty na velikánských kamnech, je postup výroby přecejen jiný. Nicméně vždy dodají bigosu skvělou chuť i vůni zbytky pečených masíček.