Jídla s masem
Salát z kuřecích kůží s okurkou
Čínská kuchyně se mi líbí, protože je chuťově bohatá a většinou rychlá, snadná a úsporná. Tento salát je právě ve znamení takových čínských motivů. Využívám k němu kuřecí kůže, které jsem vařila s kostrou kuřete na polévku.
Králík Braillon
Francouzská kuchyně je prostě skvělá a králík do ní patří stejně, jako do té naší patří vepřové. Nejdřív jsem si myslela, že tento recept bude poměrně náročný, ale opak je pravdou – nic na něm není složitého, je jen trochu časově náročný (rozhodně jej nepřipravíte za půl hodiny).
Zapečená kapusta jinak
Dnes jsem dělala Plněné papriky jinak a nějak jsem neodhadla množství náplně. Zbylo mi jí docela dost, tak jsem přemýšlela, do čeho bych jí tak ještě mohla dát. No a vzpomněla jsem si, že mám v lednici zbytek kapusty, se kterou jsem si už pár dní nevěděla rady. Tak vznikl tento recept.
Cibulovo-sardelové zapečené špagety
Také to určitě znáte – někdy se vám podaří uvařit tolik těstovin, že pak nevíte co s nimi. Zkuste je zapéct se sardelkami a cibulkou a uvidíte, jak se po nich zapráší.
Żur čili Žur
Żur (čtěte žur) je o světlá kyselá polévka připravovaná dříve hlavně o Velikonocích. Základem je takzvaný „bílý boršč“, který se dál může upravovat několika způsoby.
Pomazánka ze zbytků salámů
V každé lednici (pokud nestojí ve vegetariánské domácnosti) se jistě najdou zbytky různých salámů, které vám až tak moc nechutnají, nebo kterých je málo na chleba. Co s nimi? A co třeba pomazánku.
Pierogi
Jídlo, které nepotřebuje nějaká dlouhá vysvětlování, proto jen v krátkosti. Ve skutečnosti jde o polskolitevskou lidovou variantu raviolů, čili o plněné taštičky. Ty se v Polsku vaří dost často s různými náplněmi. Já je mám nejraději s tradiční tvarohovo-bramborovou náplní.
Plněné papriky jinak
Skvělá varianta plněných paprik, kterou mě naučila jedna kamarádka. Neměla jsem moc důvěru v kombinaci surovin, ale výsledek je opravdu velkou lahůdkou.
Bigos podle Moniky
Bigos si vždy žádá delší úvod pro pochopení podstaty tohoto skvělého pokrmu. Dříve se bigos tradičně chystal po celé Vánoce. Na začátku Vánoc se postavil na kraj kamen velikánský hrnec s kyselým zelím, které se v něm vlastně jen tak ohřívalo. A jak se postupně den za dnem hodovalo, házely se do hrnce další a další kousky zbylých pečených mas a různých klobásek. Celé se to jen pomaličku prohřívalo s kořením a tak postupně dostával bigos nezaměnitelnou chuť, v každé domácnosti maličko jinou. Teď, když už máme varné desky a ne pláty na velikánských kamnech, je postup výroby přecejen jiný. Nicméně vždy dodají bigosu skvělou chuť i vůni zbytky pečených masíček.
