Zákony

Právní rámce obchodování v internetových aukcích

V průběhu mého více než tříletého obchodování v internetových aukcích jsem se mnohokrát setkala s dohady o tom, jakými zákony se vlastně takové obchodování řídí, tedy jaké z něj plynou důsledky pro prodávající i kupující. Podívejme se proto dnes na to, co vlastně internetové aukce jsou (a co nejsou) a podle jakých zákonů se na nich obchoduje.

Dražba nebo ne?

Na první pohled by se mohlo zdát, že internetové aukce jsou dražby podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách. Nejsou.

Zákon o veřejných dražbách vyžaduje nebo předpokládá následující:

• Dražba se koná na předem určeném místě, reálném, nikoli virtuálním na internetu
• Dražebník, tedy ten, kdo dražbu organizuje, musí mít příslušné oprávnění: koncesi (u nedobrovolných dražeb) nebo příslušný živnostenský list (u dobrovolných dražeb)
• Licitátorem může být pouze fyzická osoba, tedy nikoli počítačový program

Je možné, že časem bude do zákona o veřejných dražbách přidána i internetová forma dražeb, která se může, ale také nemusí, vztahovat na internetové aukce.

Internetové aukce jsou v tomto směru spíše vylepšenou formou inzerce, kdy je obsah kupní smlouvy předem znám a cena je stanovována dohodou na základě porovnávání cenových nabídek zájemců o uzavření kupní smlouvy. Takto se ostatně postupuje třeba i u některých prodejů nemovitostí – prodávající zveřejní inzerát a zájemci mu nabízejí cenu. Tento prodej jistě také nelze nazývat veřejnou dražbou.

Toto ostatně není jen můj subjektivní názor. Pokud vím, pak všichni hlavní provozovatelé internetových aukčních systémů sami uvádějí, že se obchodování v jejich systému řídí občanským zákoníkem. Jistě k tomu mají zpracovány právní rozbory.

Nejčastěji však vznikají dohady kolem toho, zda se obchodování v internetových aukcích řídí občanským nebo obchodním zákoníkem. Ve většině případů se obchodování na internetových aukcích řídí občanským zákoníkem. Pouze v případě, že prodávající i kupující daného zboží z dané aukce jsou podnikatelé a zároveň toto zboží prodávají a kupují jako podnikatelé (tedy ze svého obchodního majetku do svého obchodního majetku) řídí se v tomto případě kupní smlouva obchodním zákoníkem. Proč? Proč nemůže prodejce nepříjemné povinnosti, které mu ukládá občanský zákoník, obejít prohlášením, že kupní smlouvy na zboží z jeho aukcí se řídí obchodním zákoníkem? Vždyť přece musí existovat možnost dohody mezi oběma stranami o tom, jakým zákoníkem se bude smlouva řídit. A nejsou internetové aukce veřejným návrhem na uzavření smlouvy nebo obchodní veřejnou soutěží podle oddílu dvě nebo oddílu tři obchodního zákoníku?

Veřejná soutěž nebo veřejný návrh na uzavření smlouvy

Veřejný návrh na uzavření smlouvy a obchodní veřejná soutěž jsou součástí třetí části obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb.), která se nazývá „Obchodní a závazkové vztahy“. Díl první („Předmět právní úpravy a její povaha“) v § 261 jasně stanoví, že část třetí obchodního zákona upravuje vztahy mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti. Uvádí několik výjimek, k nimž ovšem nepatří veřejný návrh na uzavření smlouvy ani veřejná obchodní soutěž. Ustanovení o veřejném návrhu na uzavření smlouvy a o obchodní veřejné soutěži lze tedy při internetových aukcích aplikovat výhradně na případy, kdy zboží v aukci je obchodním majetkem prodávajícího – podnikatele a kupující – podnikatel jej kupuje do svého obchodního majetku (to znamená, že není spotřebitelem, čili zboží nakupuje pro vlastní osobní potřebu).

Obchodní zákoník sice v § 262 odst. 1 umožňuje, aby si strany dohodly, že se jejich závazkový vztah bude řídit tímto zákonem, ale zároveň říká, že taková dohoda je neplatná, pokud by zhoršila právní postavení účastníka, který není podnikatelem. Podle tohoto ustanovení tedy není možné, aby se prodejce - podnikatel jednostranně vyvázal ze svých povinností v případě spotřebitelských smluv (hlava pátá občanského zákoníku).

Občanský nebo obchodní zákoník

Kupující a prodávající v internetových aukcích mezi sebou uzavírají kupní smlouvy. Tento typ smluv ale zahrnuje obchodní zákoník i zákoník občanský. V obchodním zákoníku patří kupní smlouvy mezi obchodní závazkové vztahy podle části třetí. Z předchozího textu by už mělo být zřejmé, že obchodní zákoník lze na obchodní závazkové vztahy použít pouze v případě, že jednou ze stran není spotřebitel. Spotřebitelské smlouvy jsou definovány občanským zákoníkem a patří k nim i kupní smlouva.

Kdo je spotřebitelem? Občanský zákoník (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník) definuje spotřebitele ve svém § 52 odst. 3 takto: „spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti“. Může tedy jít i o podnikatele, který vstupuje do smluvního vztahu jako soukromá osoba mimo svou podnikatelskou činnost.

Otázkou teď už jen zůstává, podle jakých ustanovení občanského zákoníku kupní smlouvy v internetových aukcích vznikají. Ve většině případů budou vznikat podle hlavy druhé „Kupní a směnná smlouva“, a to včetně oddílu čtvrtého „Zvláštní ustanovení o prodeji zboží v obchodě“. K tomu by bylo ještě potřeba vzít v úvahu hlavu pátou „Spotřebitelské smlouvy“.

Prodej nepotřebných předmětů z domácnosti, přebytků sbírek apod.

Kupní smlouvu podle § 588 až § 610 občanského zákoníku budou mezi sebou uzavírat ti prodávající a kupující, kteří nejsou podnikatelé nebo sice podnikatelé jsou, ale předměty neprodávají či nekupují pro svou podnikatelskou činnost. V praxi to může charakterizovat tento příklad:
Máte doma křeslo, které je ještě hezké, ale potřebujete se jej zbavit, protože vám zabírá moc místa. Vystavíte tedy křeslo do aukce a někdo toto křeslo koupí (vyhraje v aukci).
Úspěšným ukončením aukce prodejem uzavíráte s kupujícím kupní smlouvu podle občanského zákoníku, která se bude řídit ustanoveními o kupní smlouvě, právních úkonech a ostatních obecných ustanoveních občanského zákoníku o závazcích, odpovědnostech apod.
Zvláštní ustanovení o prodeji zboží v obchodě (§ 612 až § 627) se na vás vztahovat nebude, stejně, jako se na vás nebudou vztahovat ustanovení o spotřebitelských smlouvách (hlava pátá). V tomto případě je jedno, zda jde o věci použité nebo o věci nové, které jste si předtím koupili pro osobní potřebu, nepoužili a už je nechcete.

Prodej nového nebo použitého zboží podnikateli spotřebitelům

V tomto případě, pokud bude zároveň splněna podmínka, že jde o zboží související s podnikatelskou činností prodávajících, se na prodej zboží v internetových aukcích budou vztahovat ustanovení občanského zákoníku o kupní smlouvě (§ 588 až § 610) včetně zvláštních ustanovení o prodeji zboží v obchodě (§ 612 až § 627) a o spotřebitelských smlouvách (hlava pátá). Vzhledem k tomu, že je prodej uskutečňován na dálku prostřednictvím internetu, budou se na něj, samozřejmě, vztahovat i zvláštní ustanovení o uzavírání smluv prostředky komunikace na dálku (§ 53 a § 53a), s výjimkami podle § 54. V praxi půjde nejčastěji o nějakou variantu tohoto případu:
Podnikáte v obchodě, prodáváte nějaké zboží a nabízíte jej i v internetových aukcích. Vaše zboží kupují spotřebitelé.
Úspěšným ukončením aukce prodejem uzavíráte s kupujícím kupní smlouvu podle občanského zákoníku, která se bude řídit ustanoveními o kupní smlouvě, právních úkonech a ostatních obecných ustanoveních občanského zákoníku o závazcích, odpovědnostech apod. Zároveň se na vás vztahují zvláštní ustanovení o prodeji zboží v obchodě (§ 612 až § 627)a o spotřebitelských smlouvách (hlava pátá). I v tomto případě je jedno, zda jde o věci použité nebo o věci nové. Při prodeji použitého zboží je pouze odlišný režim z odpovědnosti za vady.

Pro tento případ bych ještě chtěla upozornit na § 55 odst. 1, podle kterého se nelze u spotřebitelských smluv odchýlit od požadavků zákona v neprospěch spotřebitele.

Prodej nového nebo použitého zboží mezi podnikateli pro podnikatelskou činnost

Pouze v tomto případě se kupní smlouvy, jež vznikly úspěšným ukončením aukce prodejem, řídí obchodním zákonem, konkrétně obchodními závazkovými vztahy podle části třetí. Je jedno, zda se jedná o zboží nové nebo použité. Podmínkou je, aby prodávající byl podnikatelem a zároveň šlo o zboží, které souvisí s jeho podnikatelskou činností (zásoby, materiál, inventář) a kupujícím byl také podnikatel a zároveň toto zboží kupoval pro svou podnikatelskou činnost (tedy do svého obchodního majetku).

Ráda bych ještě upozornila, že pro to, jakou právní normou (jakým zákonem) se kupní smlouvy řídí, v žádném případě není podstatné, zda se jedná o aukci s přihazováním nebo o aukci s předem danou neměnnou cenou (obvykle Kup Teď, Kup Hned apod.).

Vybraná ustanovení zákonů

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník

Ve znění zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 146/1971 Sb., zákona č. 131/1982 Sb. (část), zákona č. 131/1982 Sb., zákona č. 94/1988 Sb., zákona č. 188/1988 Sb., zákona č. 87/1990 Sb., zákona č. 105/1990 Sb., zákona č. 116/1990 Sb., zákona č. 87/1991 Sb., zákona č. 509/1991 Sb., zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 267/1994 Sb., zákona č. 104/1995, zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 94/1996 Sb., zákona č. 89/1996 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 165/1998 Sb., zákona č. 363/1999 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 103/2000 Sb., zákona č. 159/1999 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., zákona č. 367/2000 Sb., zákona č. 229/2001 Sb., zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 317/2001 Sb., zákona č. 135/2002 Sb., zákona č. 125/2002 Sb., 136/2002 Sb., 320/2002 Sb., zákona č. 476/2002 Sb., zákona č. 88/2003 Sb., zákona č. 135/2002 Sb. (část), zákona č. 47/2004 Sb., zákona č. 480/2004 Sb., zákona č. 37/2004 Sb., zákona č. 278/2004 Sb., zákona č. 554/2004 Sb., zákona č. 359/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 107/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 160/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 315/2006 Sb., zákona č. 443/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb. a zákona č. 296/2007 Sb.

HLAVA PÁTÁ
SPOTŘEBITELSKÉ SMLOUVY

§ 52

(1) Spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel.

(2) Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

(3) Spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

§ 55

(1) Smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.

(2) Ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 se považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti (§ 40a). Ovlivňuje-li však takové ujednání přímo i další ujednání smlouvy, může se spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy.

(3) V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.

§ 56

(1) Spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.

(3) Nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, která

a) vylučují nebo omezují odpovědnost dodavatele za jednání či opomenutí, kterým byla spotřebiteli způsobena smrt či újma na zdraví,

b) vylučují nebo omezují práva spotřebitele při uplatnění odpovědnosti za vady či odpovědnosti za škodu,

c) stanoví, že smlouva je pro spotřebitele závazná, zatímco plnění dodavatele je vázáno na splnění podmínky, jejíž uskutečnění je závislé výlučně na vůli dodavatele,

d) dovolují dodavateli, aby spotřebiteli nevydal jím poskytnuté plnění i v případě, že spotřebitel neuzavře smlouvu s dodavatelem či od ní odstoupí,

e) opravňují dodavatele odstoupit od smlouvy bez smluvního či zákonného důvodu a spotřebitele nikoli,

f) opravňují dodavatele, aby bez důvodů hodných zvláštního zřetele vypověděl smlouvu na dobu neurčitou bez přiměřené výpovědní doby,

g) zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy,

h) dovolují dodavateli jednostranně změnit smluvní podmínky bez důvodu sjednaného ve smlouvě,

i) stanoví, že cena zboží či služeb bude určena v době jejich splnění, nebo dodavatele opravňují k zvýšení ceny zboží či služeb, aniž by spotřebitel byl oprávněn od smlouvy odstoupit, je-li cena sjednaná v době uzavření smlouvy při splnění podstatně překročena,

j) přikazují spotřebiteli, aby splnil všechny závazky i v případě, že dodavatel nesplnil závazky, které mu vznikly,

k) dovolují dodavateli převést práva a povinnosti ze smlouvy bez souhlasu spotřebitele, dojde-li převodem ke zhoršení dobytnosti nebo zajištění pohledávky spotřebitele.

HLAVA DRUHÁ
Kupní a směnná smlouva

ODDÍL PRVNÍ
Obecná ustanovení o kupní smlouvě

§ 588

Z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu.

§ 589

Cenu je třeba sjednat v souladu s obecně závaznými právními předpisy, jinak je smlouva neplatná podle § 40a.

ODDÍL ČTVRTÝ
Zvláštní ustanovení o prodeji zboží v obchodě

§ 612

Jestliže fyzická nebo právnická osoba prodává zboží jako podnikatel (dále jen “prodávající”) v rámci své podnikatelské činnosti, platí kromě obecných ustanovení o kupní smlouvě i následující ustanovení § 613 až § 627.

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník

Ve znění zákona č. 600/1992 Sb., zákona č. 264/1992 Sb., zákona č. 591/1992 Sb. (s přihlédnutím k 4/1993 Sb.), zákona č. 286/1993 Sb., zákona č. 156/1994 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č. 142/1996 Sb.(část), zákona č. 94/1996 Sb., zákona č. 142/1996 Sb., zákona č. 77/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 165/1998 Sb., zákona č. 356/1999 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., 105/2000 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 370/2000 Sb.(část), zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 367/2000 Sb., zákona č. 370/2000 Sb., zákona č. 370/2000 Sb.(část), zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 239/2001 Sb., zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 353/2001 Sb., zákona č. 15/2002 Sb., zákona č. 126/2002 Sb., zákona č. 308/2002 Sb., zákona č. 125/2002 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 312/2002 Sb., zákona č. 476/2002 Sb., zákona č. 87/2003 Sb., zákona č. 88/2003 Sb., zákona č. 437/2003 Sb., zákona č. 370/2000 Sb.(část), zákona č. 308/2002 Sb. (část), zákona č. 85/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 360/2004 Sb., zákona č. 484/2004 Sb., zákona č. 360/2004 Sb. (část), zákona č. 499/2004 Sb., zákona č. 554/2004 Sb., zákona č. 179/2005 Sb., zákona č. 216/2005 Sb. (část), zákona č. 216/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 81/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 308/2006 Sb., zákona č. 269/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 36/2008 Sb., zákona č. 344/2007 Sb. a zákona č. 104/2008 Sb.

Část třetí
Obchodní závazkové vztahy

Hlava I
Obecná ustanovení

Díl I
Předmět právní úpravy a její povaha

§ 261

(1) Tato část zákona upravuje závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti.

(2) Touto částí zákona se řídí rovněž závazkové vztahy mezi státem nebo samosprávnou územní jednotkou a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, jestliže se týkají zabezpečování veřejných potřeb. K tomuto účelu se za stát považují i státní organizace, jež nejsou podnikateli, při uzavírání smluv, z jejichž obsahu vyplývá, že jejich obsahem je uspokojování veřejných potřeb.

(3) Touto částí zákona se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy

a) mezi zakladateli obchodních společností, mezi společníkem a obchodní společností, jakož i mezi společníky navzájem, pokud jde o vztahy týkající se účasti na společnosti, jakož i vztahy ze smluv, jimiž se převádí podíl společníka,

b) mezi zakladateli družstva a mezi členem a družstvem, jakož i mezi členy družstva navzájem, pokud vyplývají z členského vztahu v družstvu, jakož i ze smluv o převodu členských práv a povinností,

c) z burzovních obchodů a jejich zprostředkování (§ 642) a dále z úplatných smluv týkajících se cenných papírů,

d) ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho částí (§ 476), smlouvy o nájmu podniku (§ 488b), zástavní právo k obchodnímu podílu (§ 117a), smlouvy o úvěru (§ 497), smlouvy o kontrolní činnosti (§ 591), smlouvy zasílatelské (§ 601), smlouvy o provozu dopravního prostředku (§ 638), smlouvy o tichém společenství (§ 673), smlouvy o otevření akreditivu (§ 682), smlouvy o inkasu (§ 692), smlouvy o bankovním uložení věci (§ 700), smlouvy o běžném účtu (§ 708) a smlouvy o vkladovém účtu (§ 716),

e) z bankovní záruky (§ 313), z cestovního šeku (§ 720) a slibu odškodnění (§ 725),

f) mezi společností nebo družstvem a osobou, která je statutárním orgánem nebo jiným orgánem nebo jeho členem,

g) mezi zakladateli a správcem vkladu,

h) z finančního zajištění (§ 323a).

(4) Touto částí zákona se řídí i vztahy vzniklé při zajištění plnění závazků v závazkových vztazích, jež se řídí touto částí zákona podle předchozích odstavců.

(5) Při použití této části zákona podle odstavců 1 a 2 je rozhodující povaha účastníků při vzniku závazkového vztahu.

(6) Smlouvy mezi osobami uvedenými v odstavcích 1 a 2, které nejsou upraveny v hlavě II této části zákona a jsou upraveny jako smluvní typ v občanském zákoníku, se řídí příslušnými ustanoveními o tomto smluvním typu v občanském zákoníku a obchodním zákoníkem. Směnná smlouva související s podnikáním stran se však řídí tímto zákonem a použijí se na ni přiměřeně ustanovení tohoto zákona o kupní smlouvě; při plnění závazku dodat zboží má každá ze stran postavení prodávajícího a při převzetí zboží postavení kupujícího.

(7) Pojistná smlouva se řídí občanským zákoníkem a zvláštními zákony.

§ 262

(1) Strany si mohou dohodnout, že jejich závazkový vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261, se řídí tímto zákonem. Jestliže taková dohoda směřuje ke zhoršení právního postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem, je neplatná.

(2) Dohoda podle odstavce 1 vyžaduje písemnou formu.

(3) Touto částí zákona se řídí i vztahy vzniklé při zajištění závazků ze smluv, pro něž si strany zvolily použití tohoto zákona podle odstavce 1, jestliže osoba poskytující zajištění s tím projeví souhlas nebo v době vzniku zajištění ví, že zajišťovaný závazek se řídí touto částí zákona.

(4) Ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

§ 263

(1) Strany se mohou odchýlit od ustanovení této části zákona nebo její jednotlivá ustanovení vyloučit s výjimkou ustanovení § 261 a 262, § 263 až 272, § 273, § 276 až 288, § 301, 303, 304, § 306 odst. 2 a 3, § 308, § 311 odst. 1, § 312, § 321 odst. 4, § 322, § 323 až 323f, 324, 341, 344, 355, 365, § 369a odst. 4 až 7, § 370, 371, 376, 382, 384, § 386 až 408, § 444, 458, 459, 477, 478, § 479 odst. 2, § 480, § 483 odst. 3, § 488, 488a, § 488c až 488e, § 493 odst. 1 věta druhá, § 499, § 509 odst. 1, § 528, 535, 592, 597, 608, § 612 až 614, § 620, § 622 odst. 4, § 628, 629, 655, 655a, 658, 659a, 659b, 659c, § 660 odst. 4 a 5, § 662 odst. 2 a 3, § 662a odst. 3, § 668 odst. 2, 3, 4 a 6, § 669 odst. 6, § 669a odst. 2, § 672a, § 673 odst. 2, § 678, § 679 odst. 1, § 680, 707, § 709 odst. 3, § 710 odst. 2 a 3, § 713 odst. 2, § 714 odst. 4, § 715a, § 718 odst. 1, § 719a, § 722 až 724, § 729, 743 a § 745 odst. 2.

(2) Strany se nemohou odchýlit od základních ustanovení v této části a od ustanovení, která předepisují povinnou písemnou formu právního úkonu.

Odkazy

Občanský zákoník
Obchodní zákoník
Zákon o veřejných dražbách